Francie používá pro většinu svých dálničních úseků systém mýtných bran, který funguje odlišně od české elektronické známky. Řidič tak neplatí pevnou částku, ale poplatek se vypočítá podle toho, jak dlouhý úsek projede. Přestože může systém na první pohled působit složitě, jeho používání je poměrně jednoduché. Brány jsou dobře značené, automatické pokladny jsou spolehlivé a u většiny z nich lze bez problémů platit kartou. Francouzské dálnice přitom patří mezi nejrozsáhlejší v Evropě a jsou hojně využívány turisty mířícími na jih země, do Alp, k Atlantiku nebo dále do Španělska.
Jak funguje mýtné ve Francii a jak probíhá platba
Na začátku zpoplatněného úseku najede vozidlo na bránu, která označí vstup na dálnici. Často vydá lístek, který je nutné uschovat a předložit při výjezdu. Některé oblasti používají systém bez lístků, kdy se identifikace provádí elektronicky, princip je ale stejný. Na konci úseku projede řidič další bránou a zaplatí poplatek vypočtený podle projeté vzdálenosti a typu vozidla. Výše poplatku se liší podle regionu a provozovatele dálnice. Především trasy vedoucí přes hory nebo kolem velkých měst bývají dražší, protože zahrnují nákladné úseky tunelů a mostů.
Platba probíhá přímo na bráně. Kartou lze platit u většiny automatů a jde o nejjednodušší způsob, protože systém je rychlý a bez zdržení. Hotovost je také možná, i když některé pokladny hotovost v určitých pruzích nepřijímají. Z tohoto důvodu je lepší sledovat dopravní značení nad jednotlivými pruhy a provést výběr s předstihem. Existuje i elektronický systém určený hlavně pro místní řidiče, který automaticky načítá poplatek bez zastavení. Pro turisty je však nejjednodušší využít klasickou kartu nebo hotovost.
Dlouhé úseky, rozdílné sazby a praktická doporučení před cestou
Francouzská dálniční síť je rozsáhlá a jednotlivé úseky se mohou výrazně lišit cenou. Na některých trasách zaplatí řidič poměrně málo, zatímco ve vysoce vytížených nebo horských oblastech mohou být poplatky vyšší. Specifické jsou dlouhé tunely mezi Francií a Itálií nebo úseky v Alpách, které mají vlastní sazby a oddělený způsob úhrady. Je proto dobré ještě před cestou promyslet, kudy řidič pojede, a počítat s tím, že poplatky se mohou měnit podle provozovatele. Systém je však stále založený na stejném principu: vjezdová brána zaznamená začátek trasy a výjezdová brána vypočítá úhradu.
Francie je známá také tím, že mýtné brány mohou být v letních měsících více vytížené, protože mnoho turistů míří na jih k moři. Přestože je odbavení většinou plynulé, pomůže mít platební kartu připravenou předem a sledovat, kam se řadí ostatní řidiči. Vyplatí se vyhýbat pruhům označeným pro elektronické mýto, pokud vozidlo nemá odpovídající zařízení. V těchto pruzích se obvykle nezastavuje a vjezd do nich bez oprávnění může způsobit nepříjemnosti.
Co je pro zahraniční řidiče důležité vědět
Pro turisty je nejdůležitější uchovat si lístek z vjezdové brány. V případě jeho ztráty může být poplatek vypočítán jako maximální pro daný úsek. Dále je vhodné sledovat značení u každé mýtné brány, protože jednotlivé pruhy mohou nabízet různé způsoby platby. Některé úseky jsou označeny jako nezpoplatněné a lze je využít bez úhrady, avšak většina dálničních tras ve Francii spadá do kategorie mýtného. Rozdílné sazby mohou překvapit zejména při dlouhých cestách napříč celou zemí. Francouzské dálnice jsou však přehledné, dobře značené a ve většině případů probíhá průjezd bez komplikací.
Řidiči, kteří míří dále do Španělska nebo do Itálie, by měli počítat s tím, že poplatky se mohou výrazně lišit podle zvolené trasy. V některých případech je možné zvolit delší, ale částečně nezpoplatněnou cestu. V jiných případech je naopak nejlepší volbou pohodlná dálnice, která šetří čas i spotřebu vozidla. Díky stabilnímu systému mýta a přehlednému značení je možné cestu snadno naplánovat a vyhnout se nečekaným nákladům. Při správné přípravě tak může být jízda po francouzských dálnicích rychlá a bezproblémová.