Ekonomická realita: SFDI potřebuje každou korunu
Hlavní bariéra zavedení sdílené dálniční známky není technická, ale čistě rozpočtová. Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) v roce 2026 hospodaří s napjatým rozpočtem kvůli masivní dostavbě klíčových úseků D35 a D11. Podle interních odhadů by zavedení jedné známky pro dvě auta v domácnosti mohlo znamenat propad v příjmech státu o stovky milionů korun ročně.
V roce 2026 se navíc naplno projevuje automatický valorizační mechanismus. Cena dálniční známky už není předmětem politických debat v televizi, ale vypočítává se na základě inflace a nově otevřených kilometrů dálnic. Stát se tak chrání před reálným znehodnocením příjmů, což jde přímo proti myšlence „zlevnění“ dálnic skrze sdílení známek.
Kontrolní systém: Kamery vidí značky, ne majitele
Dalším důvodem, proč sdílená známka zůstává „v šuplíku“, je technologické nastavení kontrol. Systém v Česku je postaven na automatickém rozpoznávání registračních značek (ANPR).
- Vazba na RZ: Současný zákon o pozemních komunikacích nezná pojem „přenosná známka“. Poplatek je vázán na konkrétní plechovou značku na autě.
- Složitost kontroly: Pokud by známka byla sdílená, musel by kontrolní systém v reálném čase vědět, které ze dvou aut právě známku „čerpá“. To by vyžadovalo přihlašování přes aplikaci před každou jízdou, což je administrativní zátěž, kterou stát nechce na řidiče (a své systémy) přenášet.
„Debaty o sdílené dálniční známce se pravidelně vracejí, ale v roce 2026 je situace stabilizovaná v konzervativním modelu. Prioritou státu je předvídatelný výběr poplatků, který pokryje údržbu stále se rozšiřující dálniční sítě,“ uvádějí experti na dopravní politiku.
Jak legálně ušetřit v roce 2026?
Pokud v domácnosti střídáte dvě auta, jedinou legální cestou, jak neplatit dva plné roční poplatky, zůstává využívání jednodenní dálniční známky. Ta se po svém zavedení v roce 2024 stala hitem pro majitele veteránů, motorkáře nebo právě pro rodiny, které s druhým autem vyjedou na dálnici jen párkrát do roka.
Závěr pro letošní sezónu je tedy jednoznačný: revoluce v podobě sdílených dálničních známek se nekoná. Stát sice zefektivnil nákup i kontrolu, ale za přístup na dálnici bude i nadále inkasovat od každého vozidla zvlášť.
